Kyberkriminalita a právo
Tomáš Gřivna, Radim Polčák (eds.)
Auditorium, Praha 2008, 220 stran
Právo informačních technologií představuje obor, jehož samotná existence je stále sporná. Není pochyb o tom, že technologický aspekt v sociálních vztazích představuje kvalitativně specifický prvek. Je však stále diskutabilní, zda informační technologie vytvářejí soustavu společenských vztahů, která je do té míry specifická a robustní, aby odůvodnila existenci specifické legislativy, právních institucí nebo metodologie. Vedle prosté aktuální racionality je v tomto případě třeba brát v úvahu navíc i silné konzervativní tradice, které jsou pro mechanismus právní regulace často určující a které jej činí do značné míry rezistentním vůči dramatickým změnám.
Podobnou debatu, jaká již po více než dekádu probíhá okolo vymezení práva informačních technologií jako svébytného oboru, je možné vidět i okolo otázky, zda sociální či hospodářské struktury v informačních sítích vůbec vyžadují ke své organizaci stát a právo. Samoorganizační nebo, chceme- li, anarchistické koncepce kyberprostoru jsou přinejmenším stejně dobře argumentované jako protichůdné přístupy regulativistické.
Do tohoto stále ještě (na poměry v právu) turbulentního prostředí přicházíme s publikací, v níž se snažíme načrtnout některé z problémů státní (případně mezivládní) intervence v kyberprostoru, konkrétně pak takové, jejímž smyslem je zajistit interní bezpečnost informační sítě a ochranu vitálních veřejných zájmů. V době, kdy se Česká republika chystá harmonizovat tuzemské trestní právo s klíčovou mezinárodní nepřímou úpravou, tj. s Úmluvou, je dle našeho názoru vhodná doba k tomu diskutovat otázky adekvátní interpretace často široce formulovaných ustanovení nových skutkových podstat počítačových trestných činů. Přinejmenším stejně důležité je zabývat se v této situaci i aplikací obecných právních principů a principů trestního práva na kvalitativně nové formy individuálních a sociálních aktivit v kyberprostoru. Příprava této práce byla vedena snahou o zohlednění nikoli jen izolovaných pozitivních výsledků státního zákonodárství, ale též obecných právních, sociálních, historických a technologických souvislostí, které v tomto případě dokonce považujeme za klíčové. Právě na míře a kvalitě zohlednění souvislostí a širšího kontextu formální regulace totiž záleží konečný úspěch pozitivněprávní regulace reprezentované v našem případě Úmluvou a rekodifikací trestního práva.
Tato kniha tedy nemá v žádném případě ambice působit jako kompendium právního postihu kyberkriminality. Na takovou práci je ostatně dle našeho názoru ještě příliš brzy. Naším cílem bylo spíše popsat a přiblížit českému odbornému publiku základní problémové okruhy související s tímto relativně novým fenoménem a přispět do diskuse nad souvisejícími právními otázkami, které v současné době považujeme za zásadní.
Obsah:
- Úvod
- 1. Autoritativní regulace kyberprostoru a legitimita trestního práva
- 1.1. Informace a informační síť
- 1.2. Pojem organizace a regulace z informační perspektivy
- 1.3. Zlatý věk informační sítě
- 1.4. K legitimitě práva v informačních sítích a mechanismu právní regulace
- 1.5. Krátká poznámka k povaze informace a informační společnosti
- 1.6. Problém kyberkriminality a její společenská nebezpečnost
- 2. Definiční problémy a kriminologická specifika kyberzločinu
- 2.1. Definice kyberzločinu
- 2.2. Počátky regulace počítačové trestné činnosti
- 2.3. Různá označení kyberzločinu
- 2.4. Pojem kyberzločinu
- 2.5. Specifika viktimizace a obětí kyberzločinu
- 2.6. Specifika pachatelů kyberzločinů
- 2.7. Násilí a vláda nad kyberprostorem
- 2.8. Shrnutí kapitoly
- 3. Mezinárodněprávní důsledky použití počítačového útoku během mezinárodního ozbrojeného konfliktu
- 3.1. Informační operace, informační válka a počítačový útok
- 3.2. Aplikovatelnost mezinárodního humanitárního práva na počítačový útok
- 3.2.1. (Ne)legitimní cíle počítačového útoku
- 3.2.2. Nerozlišující zbraně a počítačový útok
- 3.3. Legalita použití síly a počítačový útok
- 3.3.1. Počítačový útok jako ohrožení míru či porušení míru dle článku 39 Charty OSN
- 3.3.2. Může být použito počítačového útoku v sebeobraně?
- 3.4. Shrnutí kapitoly
- 4. Právní komparatistika a možnosti její aplikace na problém kyberkriminality
- 4.1. Srovnávání v právu
- 4.2. Trestněprávní komparatistika
- 4.3. Trestněprávní komparatistika a kyberkriminalita
- 5. Vyšetřování počítačové kriminality
- 5.1. Plánování a vyšetřování počítačové kriminality
- 5.2. Vyšetřovací a operativně pátrací úkony
- 5.3. Mezinárodní spolupráce při vyšetřování počítačové kriminality
- 6. K ustanovením Úmluvy o počítačové kriminalitě
- 6.1. Struktura Úmluvy
- 6.2. Používání pojmů
- 6.3. Závazky hmotněprávního charakteru
- 6.3.1. Obecná část hmotněprávních ustanovení
- 6.3.2. Zvláštní část hmotněprávních ustanovení – katalog trestných činů
- 6.4. Závazky procesněprávního charakteru
- 6.4.1 K jednotlivým procesním opatřením
- 6.4.2. Závazky procesněprávního charakteru a česká právní úprava
- 6.5. Závazky v oblasti mezinárodní spolupráce
- 6.6. Závěrečná ustanovení Úmluvy
- 6.7. Shrnutí kapitoly
- 7. Dodatkový protokol k Úmluvě o počítačové kriminalitě týkající se kriminalizace činů rasistické a xenofobní povahy spáchaných prostřednictvím počítačových systémů
- 7.1. Šíření rasistických a xenofobních materiálů
- 7.1.1. Rasisticky a xenofobně motivované vyhrožování
- 7.1.2. Rasisticky a xenofobně motivovaná urážka
- 7.1.3. Popírání, hrubé snižování, schvalování nebo ospravedlnění genocidy nebo zločinů proti lidskosti
- 8. Trestní postih šíření dětské pornografie
- 8.1. Komerční sexuální zneužívání dětí
- 8.2. Boj proti dětské pornografii
- 8.3. Úmluva o počítačové kriminalitě
- 8.4. Opatření Evropské unie proti dětské pornografii
- 8.5. Trestněprávní úprava dětské pornografie v České republice
- 8.6. Trestněprávní úprava dětské pornografie na Slovensku, v Maďarsku a USA
- 8.7. Shrnutí kapitoly
- 9. Úmluva o počítačové kriminalitě
- Úvodní slovo
- Úmluva o počítačové kriminalitě – český překlad
- Convention on Cybercrime – původní znění v anglickém jazyce